Zaniklá obec Zípce stávala 3 km jihovýchodně od Brandýsa nad Labem, nedaleko dnešní obce Zápy u cesty ke Svémyslicím. V historii psaná též jako Ziepec, Ziepcie nebo Zepce, podle historika A. Sedláčka označovala Malé Zápy. - Původně tvrz a dvůr Zípce patřily ke zboží staroboleslavské kapituly. Podle A. Sedláčka byly označením Zápy v nepravé listině údajně Břetislava I. pro staroboleslavskou kapitulu vlastně míněny Zípce. První doložená zmínka o Zípcích pochází z doby okolo r. 1400, kdy byl tamní "zcela zpustlý" dvůr boleslavského probošta pronajat Prudotovi z Veitmile. Probošt František pronajal tento statek před r. 1408 Janovi Bokovi, potom zastavil tvrz se statkem Václavovi Vratovi z Horek. Z této doby pochází i první zmínka o zípecké tvrzi. V r. 1421 Zípce načas zabrali Pražané, ale ti je opět vrátili Václavovi Vratovi z Horek, který je r. 1426 postoupil bratrům Janovi a Pešíkovi od Stříbrné hvězdy. V r. 1466 král Jiří připsal pustou tvrz Zípce Maršovi z Lazec, od něho koupil tvrz a dvůr Zípce Jan ze Záp. Tuto koupi r. 1469 potvrdil král Jiří a r. 1474 král Vladislav. Od té doby patřily Zípce k Zapům, r. 1509 věnoval Jan Zápský ze Záp tvrz i dvůr Zípce své ženě Kateřině z Výklek. Po jeho smrti získal od vdovy zápisné listy na tvrz a dvůr Zípce Mikuláš Zub z Landštejna, který je r. 1546 odkázal svému synu Ondřejovi. Ondřej je r. 1557 prodal Vojtěchu Kačkovi z Kačína. R. 1576 koupil Zípce Mikuláš Bryknar z Brukštejna a připojil k Zápům, v r. 1586 prodal celý spojený statek Zápy císaři Rudolfu II. k panství Brandýs. V r. 1603 tehdejší brandýský hejtman Kašpar z Milštejna koupil Zípce a připojil je k Ostrovu, s nimi se nedlouho potom opět vrátily k brandýskému panství. Obec Zípce zanikla během třicetileté války. V Josefském katastru je uváděn pozemek zvaný Zibce, v té době již rozdělený na díly. Dodnes se uchoval jen název pole Na Zipcích.
Klíč.slova
obce * zaniklé obce * sloučení obcí * tvrze * zaniklé tvrze
Citace
HOLEC, František; et al. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Praha a okolí. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988, s. 176-177.
