| Jméno korporace | Mlýn Klavary
|
|---|
| Místo | Klavary (Česko)
|
|---|
| Nová Ves I (Kolín, Česko)
|
|---|
| Události | 1454 - mlýn v majetku královské komory
|
|---|
| 1629 - mlýn vyhořel
|
|---|
| 1884 - přibližné datum novogotické přestavby mlýna
|
|---|
| Popis | V samotě Klavary 3,5 km severozápadně od Kolína, na levém břehu řeky Labe. - V písemných záznamech doloženo, že mlýn založil se svolením Hynka z Dubé, Martin Žibřid a mlynářská práce byla svěřena Kundrátu Kurtfruntovi. Nelze však určit, zda se jedná o založení nového mlýna nebo zda byl postaven na základech starší stavby. V průběhu 15. stol. obec Klavary zcela zanikla, ale mlýn zůstal jako jediný zachován. V r. 1454 jej spravovala královská komora, r. 1556 v majetku Karla staršího ze Žerotína. Žerotínové ale mlýn v r. 1581 prodali rytíři Mikuláši Hlaváčovi z Vojenic a Cerhýnek. V opraveném mlýně potom hospodařil mlynář Michal, mlel zde mouku a úspěšně ve velkém vyráběl i kroupy. Během třicetileté války mlýn r. 1629 vyhořel, Hlaváčové jej ale vystavěli znovu. Když se Johanna Ludmila Hlaváčová, rozená Šléglová ze Šicndorfu, po ovdovění znovu provdala za Viléma Střelu z Rokyc, odmítla po třicetileté válce zaplatit za klavarský mlýn poplatky a odvádět roční plat. Soudní při však prohrála, protože mlýn byl poddanský. Dalším majitelem mlýna byl od r. 1690 hrabě Vratislav ze Šternberka, ani on však nedosáhl osvobození od plateb. Připojil mlýn k cerhenickému panství, kam patřil až do r. 1848. Již od počátku 18. stol. na mlýně soukromí mlynáři získali dědičný nájem. R. 1848 koupila mlýn rodina Slánských. Mlynář Jan Slánský stál tehdy i v popředí veřejného a vlasteneckého života kraje, mlýn zmodernizoval, pseudogoticky přestavěl a upravil i okolí. R. 1884 nechal podle projektu Ottokara Douši v zahradě postavit letohrádek (dnes zřícenina). Janův syn Břetislav prodal mlýn v r. 1918 Františku Procházkovi. 20. února 1920 mlýn vyhořel, v té době ho měl v nájmu starokolínský mlynář Loupal. Majitel František Procházka však mlýn znovu postavil do r. 1928, vybavil ho moderními stroji a v r. 1929 uvedl znovu do provozu. Mlelo se zde až do poloviny 50. l. 20. stol., později mlýn sloužil jako šrotovna a mísírna krmiv. - Od r. 1992 je mlýn opuštěn a chátrá, část rozlehlého objektu je využíván jako pila.
|
|---|
| Klíč.slova | mlýny * majitelé mlýna * altány * novogotika
|
|---|
| Citace | POCHE, Emanuel; et al. Umělecké památky Čech. 1. vyd. Sv. 2. Praha: Academia, 1978, s. 68.
|
|---|
| KLEMPERA, Josef. Vodní mlýny v Čechách. II., Příbramsko, Střední Povltaví, Sedlčansko, Voticko, Benešovsko, Vlašimsko, Posázaví, Kutnohorsko, Kolínsko a Nymbursko. 1. vyd. Praha: Libri, 2000, s. 213-214.
|
|---|
| Cesty a památky: Kolínsko [online]. [cit. 2011-04-20]. Dostupné z: http://www.cestyapamatky.cz/kolinsko/klavary/mlyn.
|
|---|
| Druh soub. | Soubor jmen korporací - regionální památky
|
|---|
