V letech 1917-1925 studoval v Praze reálku, následně v roce 1926 absolvoval abiturientský kurz při pražské obchodní akademii završený závěrečnou zkouškou v červnu 1926. 1. řijna 1926 narukoval k pěšímu pluku 9 v Mostě. Absolvoval základní výcvik, poté školu pro důstojníky pěšího vojska v záloze trvající do května 1927. V hodnosti desátníka aspiranta byl v září 1927 přijat ke studiu na Vojenské akademii v Hranicích na Moravě. Studium ukončil v červenci 1929 slavnostním vyřazením v hodnosti poručíka pěchoty. Následující den nastoupil na funkci velitele pěší čety u pěšího pluku 48 v Benešově. Prošel řadou velitelských funkcí - velitel pěší čety, velitel kulometné čety, prozatímní velitel roty. Absolvoval letecký také pozorovatelský kurz. V říjnu 1933 byl povýšen na nadporučíka pěchoty a v dubnu 1938 na hodnost kapitána pěchoty. Poté převzal velení nad 12. rotou pěšího pluku 48. V období roku 1939 velel nejprve 4. a pak 8. rotě pěšího pluku 48, které se nacházely ve východních Čechách, v Novém Městě nad Metují a naposled v červnu 1939 v Dobrušce. Dne 1. prosince 1939 byl přeložen do výslužby. — Navázal kontakt s některými z bývalých příslušníků někdejší benešovské vojenské posádky, které znal z předválečného období. Zapojil se také do vzpomínané ilegální organizace Obrana národa při budování tajné sítě členů a shromaždování informací o nepřátelské moci. Schopnosti styčného důstojníka uplatnil při vyjednávání o podmínkách převzetí nepřátelských jednotek SS a Wehrmachtu do amerického zajetí v květnu 1945 v Kamýku nad Vltavou. S nasazením života se zásadním způsobem zasloužil o zprostředkování jednání mezi Američany a velitelem výcvikového prostoru SS ohledně německé kapitulace. Získal spojení s partyzánskou skupinou Smrt fašismu operující na Příbramsku a Dobříšsku. K 25. srpnu 1945 byl evidován jako zástupce 3. praporu poddůstojnické školy u pěšího pluku 15 ve Folknově (nyní Sokolov), kde se aktivně zapojil do dalšího budování poválečné československé armády. Dne 9. 11. 1945 byl podle výnosu Ministerstva národní obrany propuštěn do poměru mimo činnou službu. Po komunistickém převratu v roce 1948 před hrozbou zatčení emigroval na Západ. Podařilo se mu tajně přejít u Volar přes hraniční pásmo Šumavy do Bavorska. Ocitl se nejprve v uprchlickém táboře v Regensburgu, odkud se vydal díky pomoci příslušníků americké armády působících v Německu na záchytnou adresu do Belgie. Odtud pak odcestoval do Kanady. Zde zamířil do North Bay v provincii Ontario, kde pracoval 2 roky jako dřevorubec. Později se osamostatnil, vypracoval se na majitele nákupního střediska v městě Sudbury a vybudoval v Haileybury hotel.
VELFL, Josef. Josef Zvěřina, životní osudy českého vlastence a jeho rodiny v boji s totalitou. Č. 39 (2021), s. 140-166.
Zdroj dat
Velfl, Josef: Josef Zvěřina, životní osudy českého vlastence a jeho rodiny v boji s totalitou. In: Středočeský vlastivědný sborník, č. 39(2021), s. 140-166 ; autoritní forma
Druh soub.
Soubor osobních jmen a jmen rodin
Odkazy
(2) - ČLÁNKY
Počet záznamů: 1
openseadragon
Tyto stránky využívají soubory cookies, které usnadňují jejich prohlížení. Další informace o tom
jak používáme cookies.
