Získala ekonomické vzdělání, ovládala několik jazyků. V době první republiky se přestěhovala do Řevnic, kde byla správkyně majetku židovské rodiny Löwensteinů. V Řevnicích si také nechala postavit dům s ateliérem. Její celoživotní láskou bylo malování. Malovala krajinu, zátiší a portréty. Po r. 1939 se účastnila domácího odboje. Ukrývala před transportem i svou židovskou přítelkyni Paulu Löwenstein-Blochovou. Sama byla nakonec také zatčena a až do konce války přežila v koncentračním táboře Ravensbrücku. Po válce byla až do února 1948 starostkou Řevnic. Po rezignaci s funkce se věnovala již jen malování. Část jejich obrazů s válečným námětem bude instalována v trvalé expozici Muzea českého protifašistického odboje v Panenských Břežanech.
