Obec 2 km severně od Hořovic. - Nadmořská výška: 326 m. - Území osídleno již v pravěku; v lesíku Háj 1 km jihovýchodně od obce stopy deseti mohyl ze střední doby bronzové, již za Keltů bylo v Tihavě středisko železářství. První písemná zpráva z r. 1395, tehdy zmiňován vladyka Mareš z Tihavy (Mtihavy). Od 15. stol. byla obec majetkově rozdělena na dvě části, sídlili zde dva vladykové (Jan a Drslav z Mtihavy). Potom Tihava přešla na krále Vladislava, který ji daroval Mikuláši z Landštejna. Později byly oba statky sloučeny a na počátku 16. stol. byla celá Tihava připojena k hořovickému panství. V 17. stol. zde pracovala huť, zachovány jsou zbytky hamrů. - V obci stávaly dvě tvrze. Ze starší, která stávala na ostrůvku v rybníku Bašta, dochováno tvrziště, na němž dnes stojí barokní kaplička sv. Jana Nepomuckého z 18. stol. Druhá tvrz z počátku 15. stol. stávala na skalnatém ostrůvku nad mlýnem. Na jižním okraji obce bývala bažantnice, dodnes zachována v pomístním názvu. Po r. 1850 Tihava krátce samostatná, poté až do r. 1960 byla součástí Velké Vísky, resp. Hořovic. Od r. 1961 Tihava součástí obce Kotopeky. - Směrem k Hořovicím Kovovýroba Valcverk (u stejnojmenného rybníka).
Klíč.slova
obce * dějiny obce * doba bronzová * mohylová kultura * Keltové * doba železná * železářství * hutě * tvrze * zaniklé tvrze * tvrziště * kaple * baroko
Citace
Okolí Prahy západ. 1. vyd. Praha: Olympia, 1990, s. 355.
SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze království Českého. 3. vyd. Díl 6. Praha: Argo, 1995, s. 206.
