Dnešní dům čp. 31. - Mlýn v Toušeni vznikl pravděpodobně již ve 13. stol., současně s tvrzí a dvorem. Ve 14. stol. byli jeho majiteli pražští měšťané. Písemně je poprvé uváděn v listině Karla IV. z r. 1370, kdy císař daroval Toušeň svému bratru Janu Jindřichovi Lucemburskému. R. 1465 se přeli Jindřich z Michalovic a Jan Herklík ze Záp o výšku jezu, která zvyšovala toušeňskému mlýnu spád vody. Tento spor pokračoval i za Jana Paška z Vratu před r. 1533, s ním se soudil majitel brandýského panství Kunrát Krajíř z Krajku. V r. 1530 mlýn vyhořel, r. 1536 bylo toušeňské zboží "včetně mlýnu při zámku" prodáno Krajířům z Krajku. R. 1547 ale Krajířů majetek zkonfiskoval Ferdinand I. a na mlýn udělil majestát Janu Rohanovi a jeho manželce Ludmile ze Spálených mlýnů v Praze. V r. 1574 připadl mlýn mlynáři Cypriánovi z Kochánku, ten mlýn r. 1556 prodal "i s dílem zámku starého, s kusem ostrova z druhé strany od mlýna" Cypriánu Roudnickému. Za Roudnických a následně Škopkových byl toušeňský mlýn přestavěn a upraven na renesanční zemanský příbytek. Od Škopků z Elentperka koupilo budovu brandýské panství, mlýn byl tehdy od r. 1655 již bez polností. V 18. stol. byla při mlýně pro potřeby eráru zřízena pekárna. R. 1759 (během třetí slezské nebo též sedmileté války) toušeňský mlýn i s pekárnou zcela vyhořel. Patrně již nebyl obnoven, protože když byl prodán Janu Bodlákovi, nebyl již způsobilý k mletí. Majitele potom živilo rybářství, mlýnu se začalo říkat Rybárna. Koncem 18. stol. byl bývalý mlýn uváděn jako "chalupa drnová na pustém místě". - Budova zachovaná dodnes je nápadná dvojitá stavba s vysokými střechami, starší část pochází patrně ze 14. stol., gotická se zbytkem gotickorenesančního okenního ostění, pozdější část je renesanční ze 16. stol. se stopami sgrafit (psaníčka a rozvilinové ornamenty okolo oken a ve štítě). Do východní a jižní zdi jsou zasazeny prakové koule ze středověkých válek. - V Toušeni byl potom postaven nový mlýn, který má dnes čp. 30, od r. 1964 je zapsán mezi chráněné technické památky.
