Již v r. 1223 stával ve Slušticích farní kostel, je možné, že již tehdy v místním poplužním dvoře stála i tvrz. Písemně byla poprvé zmiňována r. 1416, tehdy Reinhard ze Sluštic (původně zvaný z Mülhausenu) prodal rentu na tvrzi, poplužním dvoru a zdejší vesnici pražskému měšťanovi Reinhardovi z Remeše. Po r. 1460 získal Sluštice Jan Ledecký z Říčan, který poplužní dvůr se Slušticemi odprodal v r. 1473 Křížkovi ze Starého Města pražského a Jílkovi Rybovi, zvonaři z Nového Města pražského. Potomky jednoho z nich (aneb obou) byly Anna, manželka Zikmunda Roha z Vlkanova a Johanka ze Sluštic vdaná Čermákova. Roh prodal Sluštice r. 1519 Martě Pechancové z Bezděkova. V této době se již na sluštické tvrzi nebydlelo, Pechancové spravovali Sluštice z Kralovic a Křenic, a proto zdejší tvrz zanikla. Sluštice patřily potom z větší části ke kralovickému a křenickému panství a teprve v r. 1563 byly zdejší dvůr a tvrz ve Zlaté odděleny a určeny Matyášovi Pechancovi z Kralovic, který je v r.1568 odkázal Mikulášovi Skalskému z Dubu. Z jeho čtyř synů zdědili po r. 1597 Sluštice Heřman a Jan Jiřík a obnovili zde tvrz. V r. 1616 postoupil Heřman svůj zdejší podíl Janovi Jiříkovi a po jeho smrti připadl tento majetek Mikulášovi Skalskému z Dubu. Jemu byla v r. 1623 tvrz s poplužním dvorem a pivovarem ve Slušticích a obec Sluštice (a Třebohostice a Zlatá) zkonfiskovány a prodány knížeti Karlovi z Lichtenštejna. Od té doby patřily Sluštice trvale ke škvoreckému panství. - Tvrz během doby zanikla, její polohu ani okolnosti zániku neznáme.
Klíč.slova
tvrze * zaniklé tvrze
Citace
HOLEC, František; et al. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Praha a okolí. 1. vyd. Praha: Svoboda, 1988, s. 163-164.
