Brigádní generál, vojenský atašé, politický vězeň.
Životopis
Navštěvoval měšťanku ve Slaném a Obchodní akademii v Praze-Karlíně. Od r. 1911 žil s rodinou v Berouně. V 19 letech nastoupil k vojenské službě. Po absolvování důstojnické školy byl v srpnu 1916 odvelen na italskou frontu, v r. 1918 vstoupil do československých legií. Po návratu do samostatného Československa již v armádě zůstal; v r. 1922 absolvoval odbornou školu pro důstojníky pěchoty a technických zbraní v Praze a postupně další vojenské kurzy, nakonec studoval na Vysoké škole válečné v Paříži. Od r. 1930 pracoval v hlavním armádním štábu, v r. 1937 získal hodnost podplukovníka a působil jako vojenský atašé Československé republiky v Bulharsku s akreditací také pro Turecko, od listopadu 1938 v Rumunsku. Do republiky se vrátil až v dubnu 1939 už jako tajný vyslanec čs. zahraničního odboje. Na konci ledna 1940 opustil protektorát a byl styčným důstojníkem na Blízkém a Středním východě. Do vlasti se vrátil v prosinci 1945 a postupně se stal náčelníkem štábu Vojenské oblasti 3 se sídlem v Brně, v r. 1947 byl povýšen na brigádního generála jako velitel 1. rychlé divize. Po únoru 1948 přednosta Vojenské kanceláře prezidenta republiky a člen Armádního poradního sboru. V 50. letech 20. stol. zatčen za údajné protistátní spiknutí, v březnu 1963 částečně rehabilitován a znovu přijat do armády. Plně rehabilitován až v r. 1991.
Klíč.slova
vojáci * generálové * legionáři * diplomaté * političtí vězni
Citace
BÁRTA, Milan. Osud vojáka: brigádní generál Rudolf Bulandr. In Armáda, Slaný a Slánsko ve 20. století. Slaný: Vlastivědné muzeum ve Slaném, 2009, s. 151-162.
