Vyučen cukrářem. Před 1. světovou válkou pracoval v Trutnově, ve Vídni a v letech 1912-1914 v Linci. Byl členem českých dělnických spolků. Před vypuknutím 1. světové války vstoupil do Sokola. V r. 1914 narukoval jako voják rakousko-uherské armády a bojoval na italské a rumunské frontě. V r. 1917 byl zajat v Rusku, kde podal přihlášku do legií. Byl zařazen jako vojín do Pražského pluku T. G. Masaryka a v r. 1918 se účastnil bojů o Vladivostok. V r. 1919 bránil magistrálu a na jaře r. 1920 byl evakuován do Vladivostoku. V r. 1920 se vrátil do Československa. Ve 20. letech žil v Trutnově, kde pracoval jako poštovní podúředník. Od r. 1921 byl redaktorem časopisu Naše menšiny, podporující českou menšinu v národnostně smíšených oblastech severovýchodních Čech. V letech 1922-1929 stál v čele trutnovské jednoty Československé obce legionářské a na trutnovské radnici zastupoval českou menšinu. V r. 1929 se s rodinou přestěhoval do Kutné Hory, kde pracoval jako poštovní úředník a byl předsedou místní jednoty Českoslevnské obce legionářské. Na začátku německé nacistické okupace Československa se zapojil do ilegální skupiny kolínských bratrů Moravců. Dne 1. 9. 1939 byl zatčen a uvězněn v koncentračním táboře v Buchenwaldu. Vzpomínky na pobyt v koncentračním táboře byly zaznamenány ve sborníku Hrst vzpomínek z roku 1965, který nebyl oficiálně vydán. Na konci r. 1939 byl převezen do koncentračního tábora v Sachsenhausenu. V r. 1943 byl z koncentračního tábora propuštěn. Stal se funkcionářem Československé strany národně socialistické. Na konci 2. světové války byl předsedou revolučního okresního národního výboru. Zabezpečoval zásobování obyvatelstva, organizoval bezpečnostní službu a dával zajistit nespolehlivé osoby. V letech 1945-1948 byl předsedou Městského národního výboru v Kutné Hoře. V průvodu 1. 5. 1946 kráčela v Kutné Hoře po jeho boku jeho stranická kolegyně, poslankyně JUDr. Milada Horáková. V únoru 1948 byl přinucen vzdát se členství v radě MNV, stejně jako všichni členové Československé strany národně socialistické. V 50. letech byl vězněn za protistátní činnost - byl obviněn z přípravy atentátu na Antonína Zápotockého. Po osobní intervenci dcery u Zápotockého, který byl jeho spoluvězněm v koncentračním táboře, byl z vězení propuštěn, ale ve velmi špatném zdravotním stavu. Zemřel v Kutné Hoře, jeho urna je uložena na kutnohorském hřbitově Všech svatých.
Klíč.slova
legionáři * odbojoví pracovníci * političtí vězni
Citace
MAJERČÍKOVÁ, Růžena. Můj dědeček Josef Hornych. Krásné město, 2020, č. 2, s. 11-13.
