V Jincích existovala železná huť již v polovině 14. stol., písemně doložena k r. 1390. V r. 1753 zde byly dvě vysoké pece. - Dřevouhelnou huť v Jincích nechal jako součást významných komárovských železáren v l. 1805-1810 postavit majitel hořovického panství hrabě Rudolf Vrbna. Název získala po manželce vrbnovského hutního ředitele Rosenbauma. Ve své době patřila k nejlepším hutím v monarchii (roční produkce až 1100 t surového železa). K huti patřila slévárna, vynikala zejména výrobou litinových trubek. Tavba ukončena v r. 1874, zařízení převezeno do Komárova. - Vlastní těleso vysoké pece bylo umístěno do středu empírového zděného objektu slévárny, postavené na čtvercovém půdorysu (rozměry asi 30 x 30 m), v zadním poli byla na pec napojena zavážecí věž se zdvihacím zařízením. Jednotlivá obvodová pole v přízemí slévárny zaklenuta českými plackami. Pohon pro technologická zařízení zjišťovala voda z říčky Litávky, zadržovaná v rybníku nad hutí. Navazující budovy skladů rudy a paliva byly později odbourány. - V r. 1886 v zadní části objektu zřízena pila s vodním a později parním pohonem, fungovala do r. 1951, poté objekt ve vlastnictví státního statku. - V současnosti objekt zdevastovaný, slouží k výcviku záchranářských psů.
Klíč.slova
železářství * hutě * vysoké pece * technické památky * empír
Citace
ŠKODOVÁ, Markéta. Barbora - nenápadný středoevropský unikát. Příbramský deník, 9.2.1995, roč. 3, č. 34, s. 11.
DVOŘÁKOVÁ, Eva, JIROUŠKOVÁ, Šárka, PEŠTA, Jan. 100 technických a industriálních staveb Středočeského kraje. Vyd. 1. Praha: Titanik, 2008, s. 52.
