Asi 2 km severovýchodně od divišovské synagogy po levé straně silnice Divišov-Český Šternberk v místech, kde je křižovatka do Měchnova. Sloužil židovské náboženské obci v Divišově. V roce 1776 židovská obec zažádala o pronájem pozemku majitele šternberského velkostatku Jana Václava Michala Čejku z Olbramovic. Hřbitov byl otevřen zřejmě roku 1777, v r. 1827 byl rozšířen, pohřbívalo se na něm až do 2. sv. války. Na ploše hřbitova o velikosti 2.9 ha se nachází kolem 190 náhrobních kamenů, z nichž nejstarší pocházejí z konce 18. století. Nejstarší dochovaný náhrobek je z roku 1795 a jedná se o náhrobek Rifky, manželky Jakoba, z roku 1807 se dochoval náhrobek Mošeho, syna Eizika z Podvek, a z roku 1814 náhrobek Serl. Za první světové války tu bylo pohřbeno pět haličských uprchlíků. Zřejmě jako poslední tu byla v říjnu 1941 pohřbena žena úředníka Růžena Blechová. Za války, když byl v Čejkovicích Hitlerjugen, došlo k poničení hřbitova. Devastován byl i později. Od 90. let 20. století je postupně celý areál včetně obřadní síně rekonstruován. Ve druhé polovině 90. let 20. století byla provedena rekonstrukce obřadní síně.
Klíč.slova
židovské hřbitovy * židovské obce * náhrobky * obřadní síně
Citace
ROZKOŠNÁ, Blanka. Židé na Vlašimsku a dolním Posázaví. Praha : Blanka Rozkošná, 2011, s. 30-41.
KOČÍ, Karel. Židovský hřbitov Měchnov. Divišovský zpravodaj. Březen-duben 2007, roč. 2, č. 7, s. 7.
