Uprostřed obce. - Podle staré pověsti se zde při svém útěku zastavil unavený sv. Vojtěch. Na místě jeho odpočinku údajně potom služští v l. 967-999 postavili původní románský kostel sv. Vojtěch. Okolo r. 1241 (pravděpodobněji 1248) byl tento kostel pobořen. V l. 1270-1271 jej nechal děkan pražské kapituly Vít goticky přestavět, v l. 1384-1391 již kostel uváděn jako farní, děkanátu Brandýského. Během husitských bouří zde byli dosazováni kněží pod obojí a později i duchovní luteránští. Po bitvě na Bílé hoře byla r. 1628 farnost Služská připojena k děkanství Kosteleckému. Kostel byl přestavěn barokně v 18. stol. (přistavěny kaplovité niky a šestiboká sakristie), r. 1899 byl obnoven. Při další renovaci ve druhé polovině 20. stol. došlo ke zjednodušení některých stavebních detailů. - Obdélný kostel s obdélným, polygonálně ukončeným presbytářem (v jeho ose je připojena sakristie) a s věží s předsíní v průčelí. Na průčelí obdélná, polokruhem ukončená okna a štít s trojúhelným zakončením a volutami po stranách. Ve východní zdi věže porušené románské sdružené okno, na bočních fasádách obdélná, polokruhově sklenutá okna, na presbytáři obdélná okna, mezi gotické opěrné pilíře vestavěn výklenkový ochoz. Presbytář a loď sklenuty valenou klenbou, sakristie klášterní klenbou. Zařízení: novodobé; na hlavním oltáři obraz sv. Vojtěcha od Jana Jiřího Heinsche z doby okolo r. 1690 (dovezen z kostela ve Vintířově u Žatce); na vnější zdi sakristie tři náhrobní kameny: mramorový, nápisový se dvěma znaky (z r. 1690), druhý nápisový z r. 1599 (dcerka Karla Holana z Jiljova) a třetí nápisový z r. 1618 (Markéta Milticova, rozená Hiršpergrová z Kinigsheinu).
Klíč.slova
kostely * náhrobky * románský sloh * gotika * baroko
Citace
POCHE, Emanuel; et al. Umělecké památky Čech. 1. vyd. Sv. 3. Praha: Academia, 1980, s. 366.
Povodí Mratínského potoka a jeho okolí. 1. vyd. Líbeznice: Svazek obcí Region povodí Mratínského potoka, 2006, s. 170-171.
Sluhy: kostel sv. Vojtěcha [online]. [cit. 2006-03-31]. Dostupné z: http://www.sluhy.cz/kostel.htm.
