Obec na soutoku Zlonického potoka s Bakovským, 3 km západně od Velvar. - Nadmořská výška: 200 m. - Založena během kolonizační aktivity na počátku 14. stol. Písemně poprvné zmiňován snad r. 1045 v majestátu knížete Břetislava I., který Nabdín a Bratkovice daroval břevnovskému klášteru (tento text je obsažen v listu císaře Zikmunda, jedná se však pravděpodobně o falsum jakým je naprostá většina listin z doby před 12. stol.). Skutečná autentická první zmínka o Nabdínu je v Registrech papežských z r. 1358, tehdy je uváděn farní kostel v Nabdíně jako součást Řipského děkanátu. K břevnovskému klášteru patřil Nabdín do husitských válek, potom byl pronajímán světským držitelům (např. zeman Petr z Trkova, Diviš z Křešova, Firšic z Nabdína, Jindřich z Klinštejna, Ondřej Tatek z Kuří nebo Hertvik Zejdlic ze Šenfeldu na Zvoleněvsi). Kromě církevních majetků byl v Nabdíně také svobodný statek zvaný Hynkovský (nebo Brožovský), kde se také držitelé často střídali. Za Hertvika Zejdlice ze Šenfeldu byl následkem finančních obtíží r. 1597 Hynkovský dvůr (snad dnešní usedlost čp. 1) spolu s Nabdínem a Bratkovicemi prodán královskému městu Velvary, pod jehož správu patřil až do r. 1848. Obec Nabdín utrpěla (společně s obcemi v okolí) nejvíce během třicetileté války, kdy byla 30.10.1639 zcela vypálena švédskými vojáky generála Bannera, hladomorem v r. 1805 a epidemií cholery r. 1831. - V obci dnes farní kostel sv. Barbory připomínaný již ve druhé polovině 14. stol., okolo kostela hřbitov se dřevěnou zvonicí. Na návsi statek s dochovanými kamennými patrovými arkádami. Osamocená usedlost na pravém břehu Bakovského potoka, zvaná Nábinec, bývala původně menší osadou.
Klíč.slova
obce * dějiny obce * zaniklé obce * zaniklé osady * tvrze * kostely * zvonice * statky * samoty
Citace
POCHE, Emanuel; et al. Umělecké památky Čech. 1. vyd. Sv. 2. Praha: Academia, 1978, s. 443.
Okolí Prahy západ. 1. vyd. Praha: Olympia, 1990, s. 298-299.
