Vztah k hudbě získal od svého otce, v jehož kapele zpočátku vystupoval jako trumpetista a později se přeškolil na trombón, pozoun a baskřídlovku. V r. 1951 nastoupil k vojenské hudbě do Jindřichova Hradce. Po návratu z vojny nastoupil v národním podniku Interier a převzal od svého otce zaběhnutou kapelu, která se záhy stala součástí nově vzniklého Závodního klubu Interieru. Po sloučení závodních klubů podniku Interiér a Nářadí Bystřice vedl taneční a dechový orchestr Spojeného závodního klubu Bystřice. S orchestrem se zúčastňoval okresních i krajských přehlídek a soutěží, za zásluhy v oblasti amatérské dechové hudby získal orchestr ocenění od ministra kultury. Stibůrkova dechovka vystupovala i v Německu a Rakousku a sedmkrát na Kmochově Kolíně, kde se mu dostalo významné pocty tím, že mohl dirigovat více než 1200 hudebníků při závěrečném koncertu.
