Na bývalém viničném kopci jihovýchodně nad obcí, zdaleka viditelná dominanta Liběchova. – V r. 1654 zde nechal kamennou kapli vystavět hrabě Hyacint Karel de Villany. Kopec pod kaplí byl upraven italskými mistry terasovitě ve stylu italských zahrad. V polovině kopce tehdy postavena samostatná zvonice. Za majitele panství Jana Jáchyma Pachty byla v r. 1730 kaple renovována. Jeho syn Hubert Karel nechal ke kapli v r. 1780 postavit křížovou cestu s lipovou alejí. Tehdy byla zasvěcena sv. Hrobu. Za Jakuba Veitha v r. 1823 ke kapli přistavěna věž se zvonicí, byly sem přeneseny i zvony ze zrušené samostatné zvonice z viničné hory. Byla také rozšířena podzemní hrobka kaple. V l. 1954-1960 byla propůjčena Československému státnímu filmu a měla sloužit jako depozitář, interiér byl devastován. Od r. 1960 byla ve správě Národního muzea. Po zásahu bleskem v r. 1966 vyhořela věž kostela, obnovena byla v l. 1968-1969. – Jedná se o trojlodní obdélnou kapli, vně polokruhově a uvnitř trojboce ukončenou, s rizalitem hranolové věže v průčelí. Věž člení vpadlá pole, niky, obdélná polokruhově ukončená okna a trojúhelný štít, v horním patře pilastry a vlys s triglyfy; zakončena mansardovou bání. Na bočních fasádách kaple lizénové rámce a oválná okna. Síň sklenuta plackami sbíhajícími na pilíře, závěr lunetami a podvěží plackou. Vrcholek helmice věže je osazen již z doby Veithů znamením Memento mori (Pamatuj na smrt), lebkou se zkříženými hnáty, která je zároveň korouhví. – Pod kaplí hrobka Veithů, obdélná, sklenutá křížovou klenbou. V r. 1973 byla vyklizena a ostatky rodiny Veithů nedůstojně přemístěny na místní hřbitov do dvou opuštěných německých hrobů. V r. 2016 byly hroby opraveny a vybudován na nich památník, a to díky spolku Liběchov sobě – Spolek pro záchranu kostelíčka.
