Kostel Českobratrské církve evangelické (Mělnické Vtelno, Česko)
Jméno korporace
Kostel Českobratrské církve evangelické (Mělnické Vtelno, Česko)
Jiné jméno
Evangelický kostel (Mělnické Vtelno, Česko)
Místo
Mělnické Vtelno (Česko)
Vznik
1787
Popis
Ve východní části obce. - Evangelický sbor vznikl v Mělnickém Vtelně po vydání tolerančního patentu v říjnu 1781 císařem Josefem II. Navazoval na dlouho místní tradici, v 16. stol., kdy bylo Vtelno a okolí pod silným vlivem bratrského sboru v Mladé Boleslavi. Prvním kazatelem byl zde od r. 1783 Samuele Orosze de Fejer Berezika pocházející z maďarské zemanské rodiny. Kníže Lobkowicz se nejprve Orosze (a jeho dva spolupracovníky, Jana Vaňka a Václava Štamfesta) pokusil z obce vykázat pod pohrůžkou trestu každému, kdo by mu jen poskytl nocleh. Teprve na přímý pokyn císaře Josefa II. byla činnost sboru ve Vtelně povolena a v r. 1787 za vojenské asistence mladoboleslavského hejtmana zahájeny bohoslužby v nově vybudovaném evangelickém kostele. - Evangelický toleranční kostel byl ve Vtelně postaven nákladem členů sboru v r. 1787. Původně byl bez věže, s malými okny a bez vchodu z ulice. Dnešní podobu s věží (se třemi zvony) dostal při přestavbě v r. 1865. - Jedná se o obdélnou, jednoduchou pozdně barokní stavbu s věží v průčelí. Kazatelna s luisézními motivy z r. 1822. - V r. 1907 byla vedle kostela postavena nová fara. Za působení kazatele Karla Nagy byla v l. 1865-1904 v obci také evangelická škola. Po oslabení sboru v 50. l. 20. stol. a po jeho přičlenění k Mladé Boleslavi přestaly být oba objekty církví užívány a zejména v 80. a 90. l. silně zchátraly. Potom je získal obecní úřad, který provedl základní zajištění kostela a nechal faru přestavět na dům s pečovatelskou službou.
Klíč.slova
kostely * Českobratrská církev evangelická * evangelíci * zvony * fary * zaniklé kostely * baroko * domovy důchodců
Citace
POCHE, Emanuel; et al. Umělecké památky Čech. 1. vyd. Sv. 2. Praha: Academia, 1978, s. 366.
DUSÍLKOVÁ, Hana a kol. Mělnické Vtelno: dějiny vsi, která se nestala městečkem. Hostivice: Petr Prášil, 2010, s. 73-77, 89-92.
