Jedová hora (537 m n. m.) leží 4 km jihovýchodně od Komárova nad obcí Neřežín. Na jejím jižním svahu se nejpozději od 15. stol. dobývala sedimentární železná ruda a v 18. a 19. stol. se příležitostně jako vedlejší produkt dobýval i cinabarit (rumělka). Lokalita je tak vedle Lubů v Krušných horách a Svaté u Berouna jedním ze tří ložisek v Čechách, kde se cinabarit doloval. – Hora se nazývala Jedová, protože lidé pracující na dobývání a zpracování rumělky trpěli příznaky otravy, způsobené rtuťovými výpary. Zprávy o častých otravách způsobovaly potíže při získávání nových horníků a havířů. Tomu majitelé dolů čelili přejmenováním hory na Dědovu horu. Uvádí se také, že název Dědova hora byl odvozen podle pověsti, kdy se pánům z Valdeka a Komárova při lovu zjevil v lese na Jedové hoře stařec, který jim ukázal tři zlaté pruty vystupující ze země. Na místě nálezu byl poté založen důl. – Hlavní jáma Barbora či také Trejbšachta původně dosahovala hloubky 72 m, dnes je asi do poloviny zpětně zasypaná. Železná ruda byla na Jedové hoře dobývána až do r. 1870 nebo 1871, kdy byly důlní práce zastaveny, kvůli průsakům vody se nepodařilo štolu již více prohloubit. V r. 1900 byly důlní budovy (pražírna rudy, kovárna, stáj pro koně a cechovní dům) prodány v dražbě a okolí šachty Barbora bylo osázeno stromy. Na počátku 20. stol. se usilovalo o znovuotevření dolu na Jedové hoře. K obnově dolování však již nedošlo. Polorozbořená dřevěná šachetní budova jámy Barbora stála na svém místě ještě po r. 1945, poté bylo okolí jámy ohrazeno. Od r. 2015 je zde nad jámou vybudována zídka s mříží a stejně je opraven i vstup do bývalé štoly Josef. – Po zrušení Vojenského újezdu Brdy je lokalita volně přístupná, je jednou ze zastávek naučné stezky Okolím Komárova.
HŮRKA, Josef. Tekutý kov ze Svaté. Podbrdské noviny. 2003, roč. 11, č. 2, s. 2.
VELEBIL, Dalibor. Jedová hora (Dědova hora) u Neřežína. Bulletin mineralogicko- petrologického oddělení Národního muzea v Praze. 2003, roč. 11, s. 86-99.
