Na náměstí. Postaven na místě původně gotického kostela ze 14. stol., který při požáru města v r. 1742 vyhořel. Stavbu vedl Ondřej Štrunc z Prahy. Kostel byl vysvěcen v srpnu 1746 na svatého Bartoloměje choceradským farářem Augustinem Václavem Soukupem. Ve stejný den posvětil sázavský prelát Anastazius Slámčovský nový zvon sv. Petr. Později k němu přibyly ještě dva zvony. sv. Bartoloměj a Svatá Trojice, umístěné ve věži kostela z r. 1793. O vznik nového kostela a jeho vybavení se zasloužil místní děkan Leopold František Putzhegel. - Jednolodní s presbytářem ukončeným segmentově a s obdélnými přístavky (oratoř a sakristie). Loď má strop s fabionem, presbytář sklenut plackou a v závěru lunetami. Vnitřní zařízení přeneseno z jiných kostelů (např. z Karlova chrámu v Praze raně barokní sloupový oltář, v nástavku s obrazem Panny Marie Divišovské, kopie obrazu z římského kostela Ara Coeli z r. 1760, sloupový pozlacený oltář sv. Kříže z r. 1687 a sloupový oltář sv. Václava z roku 1661; z klášterního chrámu sázavského rámový oltář sv. Prokopa s velkolistým akantem, z doby kolem roku 1700). Obraz sv. Bartoloměje na hlavním oltáři je z 19. stol. od M. Matouše. Na kazatelně z r. 1751 je dvojznak Rogendorfsko-Götzovský. V září 1948 byla do presbytáře zasazena dvě vitrážová okna se sv. Václavem a sv. Vojtěchem. Zvláštností je oratoř, která se nachází po obou stranách kněžiště a vstup je ze sakristie. Byla používána při bohoslužbách majiteli hradu Český Šternberk. Na vnější stěně sakristie jsou zasazeny tři hluboce figurální náhrobníky. Na jednom je postava rytíře se šternberským znakem, na zbylých dvou ženské postavy se znakem rodu pánů z Říčan. Pocházejí z konce 16. stol. V kryptě kostele se nachází kostelní rodinná hrobka rodu Šternberků.
Klíč.slova
kostely * gotika * baroko * věže * zvony * náhrobní desky * rodinné hrobky
Citace
POCHE, Emanuel et al. Umělecké památky Čech. 1. vyd. Sv. 1, A-J. Praha: Academia, 1977, s. 260.
JINDRÁKOVÁ, Jana. Kostel svatého Bartoloměje v Divišově. Benešovský deník. 31.12.2010, roč. 10, č. 302, s. 8.
