Vystudoval reálku v Praze a elektrotechnické inženýrství na ČVUT. Začínal jako volontér ve firmě Českomoravská Kolben-Daněk. O rok později odcestoval do USA, kde se vyučil svářečem a pracoval u slavné firmy Westinghouse v Pittsburghu. Na popud ČKD se do USA ještě několikrát vrátil. Před okupací Československa se vrátil do Benátek nad Jizerou a stal se ředitelem továrny Carborundum Electrité. Zapojil se do protinacistického odboje a ukrýval mezi pracovníky firmy bývalé důstojníky čs. armády. V r. 1944 se stal členem Národního souručenství, v červenci téhož roku zatčen, držen na samotce ve věznici v Mladé Boleslavi a následně převezen do Terezína. Z rozkazu K. H. Franka měl být koncem dubna 1945 popraven, podařilo se mu však uprchnout. Po válce vyučoval elektrotechniku na ČVUT. Obnovil kontakty v zámoří a dosáhl toho, že Carborundu byly zpětně splaceny předválečné dodávky. Technický ředitel benátecké továrny, po únoru 1948 z funkce odvolán a pověřen výstavbou závodu P2 v bývalém cukrovaru. Později pracoval v továrně Kablo Topolčany. Poté, co předal dr. Barešovi z Organizace spojených národů dokumenty o stavu komunistického režimu, byl v r. 1955 zatčen, vězněn na Ruzyni a následně umístěn v bohnické psychiatrické léčebně. Po propuštění pracoval jako jeřábník na stavbě přehrady Orlík a poté šest let jako manipulant v Automobilových závodech v Mladé Boleslavi. Od 60. let pobýval střídavě v Kanadě a Norsku.
