Severně nad obcí Libušín, na vrstevnici poměrně prudkého svahu. První důl, resp. dvojdůl Mirošovského kamenouhelného těžařstva, pojmenován patrně po báňském řediteli této společnosti Janu Fitzovi. - První jáma hloubena v l. 1885-1887 na konečných 496,02 m. Vlastní těžba zahájena až po dohloubení jámy Jan II. v r. 1890. Od r. 1905 majetkem Pražské železářské společnosti. - Dvě samostatné jámy od sebe vzdálené 55 m, každá z jam měla parní vodotěžný a parní těžní stroj o výkonu 300 HP. - Po stavební stránce důl zajímavý monumentálností svých objektů (autor nezjištěn). Tvořen dvěma rovnoběžnými řadami s dvojicemi těžních budov a strojoven, na ně kolmo navazoval přízemní objekt správní budovy a cechovny s malou věžičkou (patrně také kaplí). Na areál dolu navazovala hornická kolonie. - Těžba ukončena v r. 1924, v l. 1934-1975 důl sloužil jako větrací jáma, některé provozní objekty demolovány. V r. 2000 byly nad oběma jámami vybudovány nové železobetonové povaly. - Dodnes zachované objekty tvoří obě strojovny, správní budova, ředitelská vila, hornická kolonie.
Keywords
jámy * větrací jámy * doly * zaniklé doly * stroje * těžba uhlí * hornické kolonie
Citation
MELICHAR, Karel. Soupis názvů dolů Kladensko-rakovnické uhelné pánve. In Slánský obzor, 1998, roč. 6, s. 29.
MATĚJ, Miloš. Kulturní dědictví Centrálního kladenského kamenouhelného revíru. Praha: Státní ústav památkové péče, 2001, s. 8-9.
HONČÍK, Ladislav. Dobývání uhlí na Kladensku. Ostrava: OKD, 2006. Přehled historicky doložených úvodních důlních děl. s. 194.
